VÝŽIVA ROSTLIN - Trocha teorie o příjmu látek v rostlině

výživa rostlin    První znalosti tohoto procesu máme již ze základní školy. Kořenovým systémem rostliny přijímají převažující množství ve vodě rozpuštěných minerálních živin (i malá množství některých organických sloučenin) a vody.

   Kořeny slouží také k uchycení v půdě, bahně, na skále a samozřejmě, že existují i výjimky (parazitující rostliny apod.) Kořenový systém je schopen v kontaktu se substrátem chemicky ovlivňovat své okolí a zlepšit tím dostupnost živin, případně se chránit před konkurujícími druhy (tzv. alelopatie). Listy, ve kterých probíhá základní proces přeměny anorganických látek na organické (fotosyntéza), přijímají svým povrchem (při asimilaci - za světla) především oxid uhličitý CO2 a následně vylučují kyslík a vodní páry. K výměně plynů (respiraci) slouží průduchy umístěné na povrchu rostlin. Funkce průduchů ,a tím i výměna plynných látek (CO2, O2), je silně závislá na dostatečném přísunu vody z kořenového systému rostliny. V případě, že rostlina trpí nedostatkem vody, nemůže probíhat výměna plynů (průduchy se uzavírají), fotosyntéza se zastavuje a rostlina strádá. Nemůže také probíhat ochlazování přehřátých rostlin odpařováním vody. Důležitou roli zde hraje difuze (pohyb molekul), při které se molekuly (např. plynů) pohybují z míst s vysokou koncentrací do míst s koncentrací nízkou. Tento proces zajišťuje dostatečný přísun zejména CO2 - nejzákladnější živiny všech rostlin. Rychlost difuze plynů je dostatečně vysoká, aby povrch na vzduchu rostoucích rostlin (listů) byl i při vysoké intenzitě fotosyntézy dobře zásoben CO2 .

Důležité prvky při výživě rostlin

Existují chemické prvky, bez kterých se žádná rostlina neobejde a souhrně se nazývají makroživiny nebo také makrobiogenní prvky. Jde o dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík a síru. Dále rostlina potřebuje tzv. stopové prvky (mikrobiogenní prvky) – železo, zinek, molybden, bór, měď, chlór a mangan. Tyto prvky nalezneme v rostlině pouze v malém množství a mají podobnou funkci jako vitamíny v lidském organismu. K čemu jsou vlastně jednotlivé prvky důležité?

dusík   Dusík (N) je složkou bílkovin a enzymů, součástí chlorofylu a některých fytohormonů. Dusík působí na růst rostliny, podporuje tvorbu nových výhonů a chlorofylu. Příliš mnoho dusíku vyvolává nepřirozeně silný vzrůst rostliny, pletiva jsou zbujelá, listy měkké a náchylné k chorobám. Při nedostatku dusíku růst rostliny ustává a listy žloutnou. Rostlina přijímá dusík převážně v těchto dvou formách NO3, NH4.

fosfor   Fosfor (P) je složkou bílkovin, enzymů, nukleových kyselin, nuukleotidů (ATP) a fosfolipidů. Fosfor zajišťuje zdravý vývin kořenů, tvorbu pupenů, vyzrávání plodů a semen. Okrasné rostliny vyžadují hnojiva s větší dávkou fosforu. Příliš mnoho fosforu porušuje látkovou výměnu, brzdí růst a vývin kořenů. Nedostatek fosforu snižuje násadu květů, plodů, dochází k poruchám reprodukce a listy mají červenohnědé zbarvení. Rostlina přijímá fosfor převážně v těchto dvou formách HPO4, H2PO4.

draslík   Draslík (K) aktivuje enzymy při metabolismu sacharidů, reguluje svěrací buňky průduchů, podporuje hydrataci rostliny. Draslík má velmi důležitou funkci při fotosyntéze, dále zpevňuje pletiva a zvyšuje odolnost rostlin vůči chorobám a škůdcům. Nedostatek draslíku způsobuje poruchy růstu, konce listů tmavnou (vypadají jako spálené), vrcholky zasychají a kořeny hnijí.

hořčík   Hořčík (Mg) podporuje tvorbu listové zeleně, aktivuje enzymy a podporuje hydrataci. Při nedostatku hořčíku listy žloutnou, přičemž listové nervy zůstávají zelené.

vápník   Vápník (Ca) působí nepřímo na výživu a celkový zdravotní stav rostlin. Ovlivňuje buněčné membrány, hydrataci rostliny a tvorbu plodů. Při nedostatku vápníku degenerují dělivá pletiva, vrcholky zasychají, zpomaluje se kořenový růst a dochází k poruchám propustnosti membrán.

síra   Síra (S) je stavební látkou důležitých sloučenin (bílkovin a enzymů). Nedostatek síry vyvolává chlorózu mladých listů (blednutí).